Kde se stala chyba?

23. července 2018 v 12:41 | Fridolka
Tato otázka pro mne zní : "Kde jsem udělala chybu?" Celý život se snažíte dělat věci, o kterých jste přesvědčeni, že jsou správně. A jednoho dne zjistíte, že ač se snažíte, jak můžete, nikdy neuděláte dost, aby to nebylo špatně. A tak si řeknete, že příště se to budete snažit dělat jinak a líp. A po čase zase zjistíte, že je to zase špatně. Kde se stala chyba? Vždyť děláte všechno, jak nejlíp umíte. Přizpůsobujete se, co vám síly stačí, investujete do vztahu všechno, co máte, ale pořád je to málo. Možná byste neměli tolik investovat a dávat. Možná je právě ta chyba, že se člověk snaží. Začněme být nedostupní, nepřístupní. Začněme si konečně vážit sami sebe. Nebuďme na nikom závislí. Ano to je ta chyba. Někteří z nás si neumí vážit sámi sebe. Stáváme se pak pro druhé jistými a to není správné. Těch chyb je spousta, co děláme. Jen si to chce je uvědomit a chtít s tím něco dělat. A hlavně chtít nestačí, to je další chyba. My jenom chceme, ale samo se to za nás neudělá. Člověk si musí umět stanovit priority. A přes ne nejede vlak. Neustoupit ani o píď. Jak ustoupíte, budete ustupovat pořád. Ale je to také správné? Stějně se vždycky něco vyskytne, a pak se zeptáte "Kde se stala chyba?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 masterofexceptions masterofexceptions | E-mail | Web | 23. července 2018 v 13:37 | Reagovat

Tož, hádám, že nejsme všemocní. A jak poznáme, jestli stačí to, co děláme? Očekávání naše? Druhých? Je vůbec jedno podstatné?

2 crusades crusades | E-mail | Web | 23. července 2018 v 16:05 | Reagovat

Byl jednou jeden muž. Chtěl dělat věci nejlépe. Chtěl v životě dokázat to nejlepší.

Když byl malý kluk, slyšel, že správný kluk se nikdy, ale nikdy nepere. Že mlátit ostatní je zlé. A protože to myslel skutečně vážně, řekl si, že se nebude ani hádat.
Jednou viděl, jak někteří kluci mlátí spolužáka. Jednou, dvakrát, ale kluk se přeci nepere. Měl chvíli chuť na ně zakřičet, ať to nedělají, ale to by se musel hádat a možná i prát.

Tak šel životem.

Když byl dospělý, chtěl dělat dobré věci. Rozhodl se zasvětit tomu svůj život. Rozhodl se, že mu nepůjde o peníze, ale že zlepší svět. Opravdově. Tak se rozhodl, že pomůže lesům. Začal sázet a deset let sázel den co den stromy a rozšiřoval zalesnění polopouští. Žil velmi skromně, měl chatrčku a jedl velmi chudá jídla, vše věnoval lesům.

Kvůli svému poslání se ani neoženil, protože nenašel osobu, která by byla ochotna jít do stejně bláznivého plánu.

Takhle sázel deset let. Vysázel mnoho hektarů a podařilo se zmenšit rozlohu pouště.

Jednoho dne přišel a viděl, že les, který vysázel, vykáceli domorodci během dvou týdnů. Na půdu vysázeli rajčata a obilí. Druhý rok bylo z toho místa znova poušť. Stín stromů zmizel a vláha zmizela. Nezůstalo nic.

Šel jinam a zaslechl, že mizí voda. Znal, jak těžká a bezživota je poušť a tak se rozhodl zahradit řeky, vytvořit rybníky a přehrady. Několikrát se kvůli tomu dostal do vítku se zákonem, ale věděl, že bez přehrad se neobejdeme. A tak překonal všechny těžkosti, obešel všechny úřady a nakonec vytvořil co bylo třeba. Nastoupila však jiná garnitura a za miliardy se rozhodla napojit vodovody soukromých firem. Přehrady skončily a rybníky zavezli.

Vydal se tedy do jiné krajiny a řekl si co už, když krajině nepomůže, že pomůže lidem. A tak většinu toho, co získal, rozdal bezdomovcům. Nakoupil jim oblečení, dával jim jídlo. Každý den mohli přijít, a vzít si. Takhle pomáhal, opravoval místa, kde přespávali. To dělal několik let, až si uvědomil, že se nic nemění. Že lidé, kterým pomáhá, nechtějí změnit svůj život, že utrácí své peníze, aby se oni opili a aby znovu zdevastovali to, co on opravil.

A ptal se sám sebe. Proč to vlastně dělám? Zanevřel na život. Zavřel se v pokojíčku, chudý a plný hořkosti. Chci dělat dobré věci, ale nikdy to nemá cenu. Kde se stala chyba?

A zaslechl hlas, docela tichoučký, jak povídá v jeho srdci. "To já tě vytvořil. Ty se můžeš snažit sebevíc, ale vidíš jen maličko, docela jako mraveneček. Těžko poznáš, co máš dělat, aby to mělo smysl. A i kdyby to smysl mělo, tak ho těžko posoudíš.

Proto se ptej mě... Já vidím víc než ty. Já jsem vytvořil dokonalost - proto vím, jak vypadá a jak k ní jít... Ale sám to nezvládneš. Musíš se chytit mě, opravdu mi naslouchat a poslechnout, i když všemu nerozumíš... Pak změníš svět, a možná aniž bys to kdy tušil.

Ale musíš se ztišit a zaposlouchat. Musíš se rozhodnout, jestli budeš chtít věřit mi, nebo si řekneš, že to byla tvoje fantazie a nechat mě být. Já tě nebudu nutit, ty musíš vědět, že chceš... Teprve pak má smysl otázka - kde se stala chyba - protože teprve pak najdeš odpověď. Teprve pak má smysl ptát se, jestli vůbec jsem – když nebudeš chtít najít správnou odpověď, nemá smysl ani otázka jestli opravdu jsem. A jestli jsem, jestli jsi ochoten do toho jít…

Rozhodni se: Jdeš do toho?"

3 fridolka fridolka | 24. července 2018 v 21:11 | Reagovat

moc krásný příběh. Všechno je uscováno v našem srdci, ale jak se rozhodnout? Mysl a srdce si většinou odporují. Ur rok a půl toužim být spokojená a šďstná, a pořád se mi to nedaří.

4 fridolka fridolka | 24. července 2018 v 21:13 | Reagovat

mám nechat všechnko plynouta a ono to nějak dopadne? Taky mě to napadá, ale nemnám tu sílu to vydržet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama